Svatá cesta z Prahy do Staré Boleslavi
6. stavuňk: Chlumecká kaple
Předchozí stavuňk
Následující stavuňk
Invokace: Matko nejčistotnější.
Donátor: Marie Maxmiliána, hraběnka žďárská, zakladatelka níže uvedeného poutního místa. Erb.
Wikipedie uvádí zajímavost o
mecenášství této široké
rodiny: Kromě Marie Maxmiliány byli donátory
kaplí i manželé jejích tří sester, Jan Hartvík hrabě Nostic, Karel Leopold hrabě Caretto Millesimo a Ignác Karel hrabě ze Šternberka. Kaple financovali i jeho dva bratři hrabě Jan Norbert ze Šternberka a hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka a také manžel jejich zemřelé sestry Karel Maxmilián Lažanský z Bukové. Mezi mecenáši byl i bratr hraběnčina druhého manžela Zikmund Eusebius Hýzrle a manžel jeho sestry Vilém Albrecht hrabě Krakowský z Kolovrat.
Podle poutního místa: Panna
Maria Pasovská z Chlumku u Luže (původně umístěná
majitelkou panství v hradní kapli hradu
Košumberku), kopie obrazu Lucase Cranacha.
Modlitby:
Vesel se královno chlumecká!
Matko
nejčistotnější Maria / jejížto svatý obraz /
kterýž se ctí na Chlumku / od téhož malíře /
který byl obraz Pasovský maloval / namalován / a mnohými
milostmi od Pána Boha / pro tvé nejsvětější
Matko zásluhy oslaven jest / poníženě prosím tebe
skrze ten svatý skutek / kterýž se stal / když jsi od svých
svatých rodičů Pánu Bohu v chrámě obětována
byla / kdež jsi potom andělský život vedla; rač mi tu milost
vyprositi / ať podle tvého příkladu dobrý a
příkladný život vedu na tomto světě / a po tomto životě se
k tobě dostanu do nebeské slávy. Čehož k
vyžádání / a k tvé cti říkám:
Zdrávas Maria.
Sv. Václave /
skrze tvou srdečnou bolest / kterouž jsi měl / když Drahomíra
tvá bezbožná matka vetřevši se po smrti
Vratislava otce tvého do spravování českého knížectví / veliké
protivenství proti křesťanům vzbudila / a všecko
křesťanské náboženství z české země
vykořeniti / a modlářství zase vštípiti
usilovala; prosím tebe rozpomeň se na své plémě /
nedej zahynouti / a chraň nás všecky věrné křesťany
v českém království / ať na nás
žádné přílišné protivenství
nepřichází. Amen.
Pozn.:
od téhož malíře = Lukas Cranach starší
obraz Pasovský = Madona Pomocná z Pasova (po třicetileté válce odvezena do Innsbrucku)
Modlitby v Tannerově knize česky, německy a latinsky.
Václav Hájek z Libočan píše:
L. 918. Křesťané
puovodem Drahomíry kněžny v Praze i okolo Prahy od pohanův
veliké nátisky trpěli, neb sú je pohané
nočně a úkladně na cestách i v městě, také i v
jiných domích divnými podvody mordovali.
Taková věc když byla kněžně Drahomíře oznámena,
ona to slyšeci křesťanský mordy velmi lehce u sebe
vážila; byl-li jest kdy který pohan zabit, za to ona nad
křesťany činila veliké pomsty, tak že za jednoho pohana deset
křesťanuov umříti musilo.
...
L. 919. Drahomíra
kněžna, jsúci zuořiva proti křesťanům, povolala k sobě z Prahy
znamenitějších těch, kteříž sú se obyčejuov
pohanských přidržali, a v tajné radě s nimi na tom
zuostala, aby toho roku (aneb konečně druhého) všecky
křesťany zkazili a jich, jakžkoli budú moci, aby se zmocnili. I
učinila jest v Praze saudci neb rychtáře jednoho pohana, na
křesťany velmi ukrutného, jménem Palhoje, kterýž
jedný noci, svolav k sobě do svého domu
rychtářského na šest set lidu se zbrojí,
kázal vybíjeti domy křesťanské a v nich
všecky křesťany mordovati.
Takové tajné a úkladné
jednání od některých tajně bylo křesťanuom
oznámeno, kterýchž také do jednoho domu se
sešlo okolo čtyř set spolu, hotovi jsúce s svau
zbraní, toliko očekávajíce počátku. Toť
pohané z rychty vyskočivše, okolních domuov počali
vybíjeti. Křesťané to skrze stráž
uslyšavše, ne ně sú valně a nenadále
vyřítili, hned jích mordovati ukrutně počali. A když křik
tak veliký zšel v městě, tu se hned v něm všickni
obyvatelé zbauřivše, někteří na pomoc křesťanuom a
jiní pohanuom běželi. Tu byl takový křik a mord,
kterýž v tom městě prvé se nikdá nestal. Ale
však pomocí Boží křesťané sú
zvítězili a pohanuov po ulicech a domích na čtyři sta
zbili. Křesťanův také po domích okolo čtyř set
zmordovaných nalezeno. Domové a ulice města
Pražského té noci hanebně zkrvaveni byli. Nazajtří
pohřebové žalostiví se dáli, pláč a křik
hrozný od žen a dětí dál se po domích a
ulicech. To když Drahomíře oznámeno bylo, ptala se na to
velmi pilně, s kteřé by strany padlo v té bitvě
více lidu; pověděli jí, že málo více
jedněch než druhých zmordováno. Otázala se:
"Palhom rychtář jestli živ?" Řekli: "On jest z té bitvy
utekl a zavřev se v svém domě, tak jest život před křesťany
zachoval." I řekla Drahomíra: "Přejiť já té smrti
mým pohanuom, jediné aby se umdlila moc
křesťanská." Potom v krátkém času opět se
sešli pohané tajně do jednoho domu a udeřili nočně na
domy křesťanské a zmordovali křesťanuov na tři sta.
Drahomíra tím jsúci pozdvižená
vítězstvím, vsedši na svuoj vuoz jela a
přísahu učinila na hrobě otce svého Brzoslava, že chce
všecky křesťany dáti až do jednoho zmordovati,
žádného, ani Vácslava, syna svého,
neživiti. A navracujíci se zase pravila: "Již jsem jednu
přísahu na záhubu křesťanům učinila. A když druhau
učiním, málo jich zuostavím. Po třetí když
k hrobu otce svého přistúpím, tu Marsovi a Belloně
vzáctnú učiním obět a žádného
křesťana v mém knížeství nezuostavím."
Opět toho roku rozkázala Palhojovi, aby svedl bitvu s křesťany a
žádného neživil. Palhoj ne tak úkladně jako
prvé, ale jako zjevně sebrav, což najvíce mohl, pohanuov,
na křesťany, aby všecky zbil, chtě se valně obořiti,
zajtřejšího dne očekával. Křesťané
znamenavše, že jím smrt nastává,
také jse k bránění přihotovili. I sešla se
bitva najvětší na větším rynku
Pražském, tak že s obau stran na pět set lidu zbito.
Křesťané ovšem, ač jích byl menší
počet, však bitvu Boži pomocí obdrželi a Palhoj v
svém domu zamordován a tu také zakopán.
Drahomíra o tom uslyšavši, Palhoje najvíce
litovala a hned bez meškání jela po druhé k
hrobu otce svého a tu kázala udělati veliký oheň a
bohuom svým tu rozličné činila oběti. A
navrátivši se na Vyšehrad, kostel P. Marie před
Tajnem zapáliti rozkázala, též i kostel sv.
Jiří i sv. Jana na nižším hradě Pražském a
některé rozbořiti a v některých dvéře zazditi.
Vácslav, syn její, skrze některé dobré a
nábožné křesťany o tom zprávu maje, co mátě
jeho páše, z toho velmi byl teskliv a na každý den
modle jse P. Bohu, aby ta její moc zrušena byla a ten
její zlý úmysl Boží mocí byl
přetržen a zrušen, prosil.
Obrázek z Tannerovy knihy.
Výjev
zachycuje Drahomíru, která poté co se ujala
vlády, vyhnala křesťany ze země a dala obětovat pohanským
bohům.
Pravděpodobné umístění:
Podle wikipedie kaple stála poblíž bývalé usedlosti Palmovky. 50°6'16"N 14°28'53"E.
Kříž Viae sanctae Marianae je umístěn zde.
Kaple na starých mapách:
- Les environs (1750-1770),
- Situations Plan über das unweit Prag (1777): výřez, mapa,
- Revue Manoeuvre (1804): výřez, mapa,
- stabilní katastr: indikační skica, originální mapa, císařský povinný otisk (1841): výřez, interaktivní mapa (zaškrtnout 1842), 50°6'16"N, 14°28'53"E,
- mapa kultur (1837-1844),
- II. vojenské mapování (1850/51): výřez, mapa, mapa, 50°06′15″N 14°28′51″E,
- mapa Umgebungen der königl. Haupstadt Prag (1850-62),
- Plan der Gegend 1861.
V pozemkovém katastru kaple zakreslena není.
Wikipedie předpokládá, že se jedná o kapli sedmou a uvádí, že stála u severního náspu
mezi železničními mosty z Hlavního nádraží
a z Libně. Podle svědectví stála ještě v roce 1962
a byla velmi zchátralá, v roce 1973 již zaniklá.
Zdroje:
ags.cuzk.cz/archiv
agsportal.geology.cz
books.google.cz
dveprahy.cz
chartae-antiquae.cz
kramerius.cuni.cz
mapy.cz
natur.cuni.cz/geografie/mapova-sbirka
oldmaps.geolab.cz
via-sancta.cz
wikipedia.cz
O.A.M.D.G.