Vesel se královno strašenská! Královno
patriarchů nejsvětější rodičko Boží Maria /
jejížto obraz v Strašení více než ode
dvou set let / jak okolní tak přespolní lid s
nemalým podle těla i duše užitkem nábožně
ctí / při kterémž také kněz Martin
Strakonický muž svatopověstný duchem prorockým a
zázraky (jak se od předků našich povídalo) se
stkvoucí dlouho bydlil / a svatosti nabyl: skrze tu radost / kterou
máš v nebi / z toho / že když jsi vzata byla do nebe /
nalezla jsi tam pro sebe připravenou větší slávu /
nežli se mysliti může / tak že plnost tvé slávy
převyšuje všecku slávu všech svatých
lidí / i všech andělů Božích: prosím tebe /
pomoz mi přijít do nebe / a tam z té slávy
tvé radovati se na věky. Čehož k vyžádání a
k tvé cti říkám: Zdrávas Maria.
Sv.
Václave / o jehožto zázracích když se
rozešla pověst po křesťanských krajinách / putovali
ze všech stran nemocní k tvému hrobu / z nichž
čtyřidceti sám Boleslav tvůj bratr již kající s
potěšením na jeden den uzdravených spatřil / a je
almužnou obdaroval: prosíme tebe / uzdrav také předně
duše naše / a potom i těla. Utěš smutné /
zažeň vše zlé / a potěš všecky
nemocné / neduživé v celém tvém
království českém. Amen.
Pozn.:
Václav Hájek ve své kronice píše: Vše toho roku přišlo
padesát mužuov a třidcet a pět žen z Francké země
bolevokých, hluchých, němých a uschlé ruce
majíce; ti společně přistúpivše k hrobu muže
svatého, s pláčem P. Boha prosili, aby byli uzdraveni, a
pravili: "P. Bože, stvořiteli nebe i země, jenž si nás
nedostatečné obrátil do této krajiny, smiluj se
nad námi. A milý sv. Vácslave, jenž jsi trpěl pro
P. Boha svého těžké múky, přimluv se za nás
před jeho sv. milostí, abychom byli od našich neduhův
uzdraveni!" A tak žádný z nich odtuď neodšel, aby
svého neduhu tu nebyl zbaven. Boleslav kníže tu byl
přístojící a vida to, co se děje, srdečně plakal a
dav jednomu každému z nich hojné dary zlatté
mince, do jich vlastí je zase propustil.