Vesel se královno sečenská! Potěšení
zarmoucených / nejmilosrdnější Matko
maše Maria / pro kterouž všemohoucí Bůh
také v
Seči mnohé z rozličných příčin
zarmoucené lidi vyslyšev / milostivě jich potěšiti
/
a to / čehož sobě žádali / jim uděliti ráčil: skrze ty
všecky ctnosti / a dobré skutky / kteréž jsi po
seslání svatého Ducha na tomto světě k
větší cti a slávě Boží / k
potěšení / k naučení a k dobrému
příkladu vší křesťanské církve až do
své smrti činila: prosím tebe / potěš mne ve
všech mých úzkostech: zvláště pak v
hodinu smrti mé / ať mohu silně a náležitě doufati /
že umru v milosti boží. Čehož k vyžádání / a k
tvé ctiříkám: Zdrávas Maria.
Sv.
Václave / jenž jsi se pohanským pánům
chtějícím na sněmě naříditi / aby tebe
žádný za svatého / a nevinně zabitého neměl /
v povětří ukázal / a na to hned od zbouřeného
povětří / čtyřidceti z nich hromem zhynulo: prosíme tebe /
chraň ještě z nebe své české království / nedej /
nedej hubiti nás: bojuj za nás proti všem
bezbožným / aby nezvítězili nad námi / ani
katolického náboženství více v
Čechách nepotlačili. Amen.
Pozn.:
Václav Hájek ve své kronice píše: Svoláno bylo lidu velmi mnoho
k dubu statečného rytíře t. j. na Tursko k hrobu
Štyrovu. Kníže Boleslav ovšem sám osobně na
ten den k tomu místu určenému nepřijel, ale poslal
své služebníky, svú vuoli jím
oznámiv, rozkázal lidu tak pověděti, že kníže a
pán jích Boleslav tak míti chce, aby
žádný o jeho bratru mrtvém žádné
zmínky nečinil, ale všecka pamět jeho aby zahynula.
Pohané slyšíce to a zvláště
Lučanští, toho nemálo vděčni byli. Ale
křesťané a zvláště Pražané, to těžce nesli
a na takový rozkaz knížete svého počali se
odšedše na stranu raditi a jedni druhým řekli:
"Bratří milí, jest velmi těžká věc knížete
svého vůli a rozkazu se zprotiviti a také jest věc
neslušná pravdy nepraviti." Při tom
rokování uzřeli jsú všickni tak
pohané jako křesťané, an u povětří muž
krásný v zlatté zbroji jede na bílém
koni a za ním veliký černý oblak od
západní strany slunce vzhuoru vstupuje. Tu hned z toho
ukázalo se veliké blýskání a
hromobití a příval deště náhlý, tak
že každý z toho sněmu utíkal, kdo kam věděl, aby se
té ukrutné bauři schoval. Tak někteří
píší a zvláště Racek
Dobrohorský, že by tu okolo čtyřidcíti osob od hromu
zhynulo. A od té chvíle žádný proti
svatosti sv. Vácslava více se nesměl postaviti a
Boleslav, sám jsa jeho mordéř, jej svatého před
některými býti pravil.