Vesel se královno šternberská! Pomocnice
křesťanů vždycky k pomáhání tebe
vzývajícím laskavě hotová Maria /
jejíž obraz / kterýž šternberský slove / a
nyní v Vídni jest v veliké vážnosti / od
kacířského pána pod kotel v pivovaru do ohně
vržený bez porušení / ale ne bez pokutyBoží /
z ohně vyskočil: skrze tvé slavné na nebe vzetí /
kterýmž tě tvůj milý Syn oslaviti ráčil: co
nejponíženěji mohu / prosím tebe / rač při mně býti /
když se budu bráti z tohoto světa / a mně milostivě
pomáhati proti zlým duchům / kteříž tehdáž
nejvíce na mne dotírati budou. Čehož k
vyžádání a k tvé cti říkám:
Zdrávas Maria.
Sv.
Václave / jehož svaté tělo / když se na poručení bratra
tvého Boleslava bezecti z Boleslavě do Prahy vezlo / přes tři
řeky s vozem i s lidmi / kteříž při něm byli / zázračně
přeneseno jest: pak na Malostranském rynku / zastavivši se
s vozem / žádným způsobem odvezeno býti nemohlo /
dokud všichni vězňové z blízkého
vězení propuštěni nebyli: prosíme tebe /
vyžádej nám to / aby naše duše
šťastně vyšla z vězení tohoto těla / a od
svatých andělů do nebe přenesena byla. Amen.
Pozn.:
Václav Hájek ve své kronice píše: L. 932. Mnoho
lidí pro uzdravování svých neduhův
již k tělu sv. Vácslava jíti počalo a někteří
své nemocné tam na vozích do Boleslavi vezli a tu
P. Bohu pomodléce se a súce uzdraveni, zase se
pěšky navracovali. Boleslav kníže tajně svých
některých služebníkuov povolav, kázal jim, aby to
tělo bratra jeho vykopajíce a na vuoz vložíce, do Prahy
nočně dovezli a tajně v kostele sv. Víta pohřebili a to proto,
aby se tu v Boleslavi pro přítomnost toho těla
žádní více nedáli divové a jestliže
by se pak dáli v kostele sv. Víta, poněvadž tu
téhož sv. Víta ruka jest položena, to aby moci sv.
Víta přičteno bylo. Služebníci pak vuoli a rozkaz
pána svého aby vyplnili, času večerního tělo sv. z
hrobu vynímajíce, vuoni přechutnú sú učili
a rány zahojené uzřeli; jediná toliko rána,
kterúž byl sám Boleslav najprvé svú
rukú učinil a ucho jemu uťal, ta jako krvavá se
ukázala. Vloživše tělo sv. na vůz, k Praze se
obrátili a po tmě pospíchajíce k řece, jenž slove
Labe, přijeli; a tu žádný z nich neví,
jakým zpuosobem sú s druhé strany vody. A odtuď
jeli až na jedno přívrší, na kterémž se
volové zastavili a dále jíti nechtěli, až tu ne
dluhú chvíli odpočinuli. Toho času jarního potok,
jenž slove Rokytnice, byl se velmi rozvodnil, a oni s tím tělem,
ano již svítati počalo, k němu přijevše, jak by přes ten
potok přejeti mohli, rozmlúvali. A v tom se jako ohlédli
a vuoz s tělem i voly i sebe s druhé strany toho potoka
uhlédali a vzdavše chválu P. Bohu z toho, že
sú ty vody přejeli suchú nohú beze
vší škody, pospíšili ke vsi, jenž
slula Poříčany. A odtud majíce vjeti do města
Pražského Většího, zdálo se jim, že
sú v vytržení mysli a že nevědí, kam jedú,
sem i tam počali se ohlédati a uhlédavše kostely
sv. Víta a sv. Jiří, k hradu Pražskému
pospíšili a v tom obrátivše se řeku Vhltavu
za sebú uzřeli. A tu jedni druhým řekli: "Jiste
divové Boží sú toho, že sme již třetí vodu
bez mostu i bez lodí přejeli." Když pak k jednomu žaláři
v Menším městě Pražském, v němž mnoho vězňův bylo
zavříno, ano slunce z hory vychodí, tělo přivezeno bylo,
volové se zastavili a vozem s tím tělem hnúti
nemohli. Tu sú mnoho volův i koní připřáhli a nic
sú neprospěli. Tu se jest mnoho lidí k tomu divadlu
zběhlo, ptajíce se, co by tak těžkého vezli;
služebníci odpověděli: "Tajné věci pána
našeho knížete Boleslava z Boleslavě na tento hrad
vezeme." A když na tom místě těžce pracujúce
dlúhú chvíli stáli, někteří z
Pražanuov řekli: "By netoliko najtěžší kamení, ale
i volovo vezli, tito volové a koni připřežení
tímto vozem by snadně hnúti mohli. Ale něco tuto
divného jest." A přistúpivše k vozu, pozdvihli
sú přikrytí a truhlu otevřeli a uzřevše tělo sv.,
svého knížete Vácslava sú tu ležeti
poznali, vzkřikli sú velikými hlasy Boha
chváléce. Když to uslyšal kněz
najvyžší a zprávce kostela sv. Víta,
přišel jest tu s svými kněžími a řekl lidu:
"Víte dobře, že tento sv. kníže, dokavadž jeho sv.
duše v tomto těle obývala, rád činil skutky
milosrdné, zvláště lidem v úzkostech
postaveným a žalářným. Protož kažte vězně z
vězení tohoto propustiti, vinné i nevinné, neb
tento sv. kníže chce i po smrti jim milosrdenství
učiniti." To když sú učinili, hned tělo sv. až do kostela sv.
Víta dvěma toliko voly přivezli. Vězňové chválu P.
Bohu vzdávali, sv. Vácslavu děkujíce, dva pak z
nich, otec a syn, pohané byvše, tu hned se
pokřtíti dali a za sv. tělem šli. Když sú pak tělo
to sv. s vozu složili a do kostela sv. Víta vnesli, mnozí
divové se tu dáli a mnoho lidí od
rozličných nemocí uzdraveno, neb tři dni a tři noci to
tělo sv. tu odkryté a nepoškvrněné ležalo.