Svatá cesta z Prahy do Staré Boleslavi
34. Svatohorská kaple
Modlitby
Vesel se královno svatohorská!
Útočiště
hříšníků / a všech bídných
lidí svato-horská Panno Maria / jejíchžto
zázraků / a všelijakých dobrodiní
ubohým lidem prokázaných / zvláště
od
té doby jak Ján Procházka slepý
zázračně
zraku nabyl / jest převeliké množství / skrze tu
nesmírnou hojnost darů a milostí Božích /
kterými tě Duch svatý obdařil / když seslán byl na
svět / a skrze tu radost / kterous měla / když jsi viděla
apoštoly i
jiné učedlníky Kristové Duchem svatým
naplněné: prosíme tebe / vyžádej nám tu milost /
ať také nás Duch svatý od hříchů očistí / a
milostí svou osvěcující nás obdaří /
zvláště v hodinu naší smrti. Čehož k
vyžádání / a k tvé cti říkám:
Zdrávas Maria.
Sv.
Václave / jenž jsi Brzenu, Boleslavovou manželku / když tě u
tvého hrobu za zdraví žádala / od zastaralé
zimnice vysvobodil / a když tomu Boleslav věřiti nechtěl / nýbrž
jí za zlé měl / že jest se k tvému hrobu utekla /
táž zimnice na něho přišla / tak dlouho / až i on po roce / u
tvého hrobu se modliti musil: prosíme tebe / vyžádej
nám všem / abychom pravou křesťanskou láskou sebe
vespolek i nepřáteli naše milovali / a jim dobře činili.
Amen.
Modlitby v Tannerově knize česky, německy a latinsky.
Pozn.:
Václav Hájek ve své kronice píše:
Jednoho času Brzena, manželka
ukrutného Boleslava, velikú a těžkú zimnicí
trápena byla. I vešla do toho příbytku tajně, kdež
sv. tělo odpočívalo, obávajíci se ukrutnosti
svého manžela, a tu aby se také P. Bohu modlila a prosila
za zdraví a sv. Vácslava v tom před P. Bohem za
přímluvu. I ukázal se jí sv. Vácslav v
té osobě v kteréž od ní prvé
vídán byl, a zdvih ruku, dal jí
požehnání. Kteráž před ním uklonivši
se až na kolena, poděkovala; tu jest hned z toho vidění na
svém těle zdraví počila. Kteráž když ze
dveří toho příbytku vycházela, potkal se s
ní litý Boleslav, ptaje se, co by tam dělala.
Kteráž odpověděla: "Jakž jsem tam vešla, hned sem od
mé ukrutné nemoci uzdravena." A on k ní řekl:
"Nikoli tomu nevěřím, aby ta těžká zimnice tebe tak lehce
ostati měla, leč já jí na svém těle, tu kteruož si
ty trpěla, a tím obyčejem učiji." Tu hned té hodiny
zimnice přísná Boleslava těžce trápiti počala a
tak za celý rok od něho odstúpiti a jeho ostati nechtěla.
(Někteří kronikáři píší, a
zvláště Racek Dobrohorský, že by on Boleslav
také byl všel tajně do příbytku, kdež sv. tělo
ležalo, a tu že jest uzdraven od té zimnice.)
O.A.M.D.G.