Svatá cesta z Prahy do Staré Boleslavi
16. Kladrubská kaple
Modlitby
Vesel se královno kladrubská!
Panno
chvalitebná /
naše věrná u Boha orodovnice Maria / kteráž u
svého zázračného obrazu kladrubského
jedné ženě zrak / druhé užívání
rukou
i noh jsi navrátila: jednomu pak v řeholi novotnému / aby
z
řádu nevyšel / skrze obraz mluvíc / jsi odradila /
a
jiná dobrodiní jiným jsi prokázala:
prosím tebe / skrze tu bolest / kterouž jsi v svém srdci
měla / když ti svatý starec Simeon předpověděl / že meč bolesti
pronikne tvou duši / přimluv se za mne u svého
milého Syna /
ať podle tvého příkladu všecky zármutky
mile přijímám / a všeliká
protivenství trpělivě snáším / byť pak i
meč
bolesti pronikl srdce mé. Čehož vyžádání a
k tvé cti říkám: Zdrávas Maria.
Sv.
Václave / jenž jsi tělo svaté Lidmily mučedlnice
Boží / a báby své z Tetína (kdež přes tři
léta neporušené v zemi leželo / a země kde
pohřbeno bylo od té doby žádného jiného
mrtvého těla snésti nemůže) do Prahy převézti dal;
vypros nám tu milost od Boha / ať my také rodičům /
vrchním a dobrodincům svým náležitou počestnost a
vděčnost vždycky prokazujeme / a jich nikdy nezarmucujeme. Amen.
Modlitby v Tannerově knize česky, německy a latinsky.
Pozn.:
Václav Hájek z Libočan ve své kronice o přenesení těla sv. Ludmily píše:
L. 922.
Rozpomenuv se kníže Vácslav na dobré skutky
své báby Lidmily i na to také, že jest ho ona
najprv dobrým křesťanským obyčejuom učiti počala,
shromáždiv kněží, radil se s ními o to, že by
chtěl vzíti tělo své milé babky a položiti ji
blízko od syna jejího Vratislava, otce svého. I
radili jsú jemu, aby tak učinil. Posláni jsú bez
meškání kněží, osoby duchovní, i
někteří světští na Tetín, aby vuoli a
žádost knížete svého vyplnili. A pojali s sebau
kněze Pavla, muže velmi starého, někdy jejího kaplana, on
aby ukázal, kde jest to tělo pochoval. Kterýž když
ukázal místo, kopali sú a nalezli prkno,
jímž truhla přikryta byla, již zetlelé a napoly
shnilé. I řekli jsú: "Poněvadž již toto dřevo tak velmi
zetlelo, mnohém více tělo: to jest již jistě
zpráchnivělo" i chtěli jsú jeho tak nechati.
Jímžto řekl kněz Pavel: "Jáť otevru a ohledám a
najdu-li toliko prach toho těla, pánu a knížeti
mému přinesu a vuoli jeho vyplním." I otevřevše
nalezli jsú tělo celé a beze vší
poškvrny, tvář toliko něco maličko se proměnila. I
vzkřikli jsú, všickni řkúce: "Budiž P. Bohu
našemu z toho daru chvála na výsosti" a
vyňavše tělo, položili jsú je na oltáři sv. panny
Kateřiny a tu mši sv. slúžili a všickni se
radovali. A po vykonání služby Boží,
vloživše tělo s truhlau do korby, mezi dvěma koňmi nesli poctivě
až do kostela sv. Matauše, kterýž byl někdy kázal
málo před svau smrtí Spitihněv před branau hradčanskau
postaviti. I pověděli jsú to knížeti svému, že
jest tělo celé nalezeno a přineseno již až do kostela sv.
Matúše.
Nazajtří pak vyšel kníže s kněžími a
zástup veliký lidu křesťanského a vzavše
tělo s velikau poctivostí a náboženstvím nesli
jsú je s krásným zpíváním,
jdúce před tím tělem. A kníže šel v
černém oděvu, v své knížetské ozdobě
najblíže za tělem a za ním vládykové
starší a jeho služebníci, potom lid obecný
až do kostela sv. Jiří - a to bylo desátý den
měsíce listopadu.
Tu pak v kostele sv. Jiří slavné
zpívání o sv. mučedlnících bylo
zpíváno; netoliko pak věrní, ale i pohané k
tomu divadlu mnozí sú běželi. Kníže pak s
kněžími o to se snesli, aby to tělo bylo odkryto a zjevně bez
truhly ležalo. Vidúce je všickni pravili, že P.
Ježíš Kristus, pro jehož jméno sv. trpěla smrt
ukrutnú, zachoval tělo její od porušení,
mnozí pak z pohanuov ten div vidúce, uvěřili sú v
P. Ježíše a tu hned křest sv. přijali a modly němé
opovrhše živému Bohu P. Ježíšovi
slúžili. A tak tu jest tělo její sv. (jakož i do dnes
leží) poctivě od vnuka jejího pochováno.
Tu pak na tom krchově na Tetíně, kdež její sv. tělo
najprv bylo pohřbeno, od té chvíle až do
dnešního dne žádný pohřben býti
nemůž, neb kohožkoli starého neb mladého i dítě tu
do hrobu vloží, nazajtří ráno jej na hrobě ležeti
najdú. A to jest jistě a v pravdě tak, neb i já,
kterýž toto píši, byl jsem těch kosteluov
Tetínských šest let v držení a od
lidí víry hodných toho sem jistú vzal
zprávu, neb se to častokrát i nedávno přihodilo.
Od toho krchova a kostela sv. P. Kateřiny jest kostel sv. Michala
archanděla míně než za půl honův vzdáli a tu se
všickni Tetínští obecně a pokojně
pohřebují.
O.A.M.D.G.