Vesel se královno nezamyslická! Nádobo
duchovní / a všech milostí Božích
plná Panno Maria / u jejíhožto obrazu v
Nezamyslicích kacířští vojáci / když
kostel loupili / a oltáře sekali / zázračným
způsobem dvakráte přestrašeni / a potom spravedlivou
Boží pomstou trestáni byli: skrze tu srdečnou bolest /
kterous měla / když jsi viděla / že tvůj milý Syn
přetěžký kříž na svých ramenách pro sebe z
města nese / a pod ním klesá / prosím tebe / abys
mi vyprosila trpělivost v mém každém kříži
/ trápení / a protivenství / kterékoli
Pán Bůh na mne dopustiti ráčí. Čehož k
vyžádání a k tvé cti říkám:
Zdrávas Maria.
Sv.
Václave / jenž pro svou dobrotivost / moravskou zemi / (když pro
vyobcování / a vypovědění Svatoboje jejího
krále k dokonalému vyvrácení přijíti
měla / a k tobě právo k ní od císaře
darováno bylo) milostivě jsi u P. Boha zastával / tak že
dokud jsi živ byl na světě / dobrého pokoje užívala:
prosím tebe zastaň také duši mou při
spravedlivém Božím soudu / a chraň mne také
nyní / aby nepřátelé moji ani na těle / ani na
duši nemohli mi škoditi. Amen.
Václav Hájek ve své kronice píše: L. 904. Metudius
(neb Strachota) biskup, vzav listy od papeže, do Bulgar a do
Charvát se obrátil a jim ty bulle (neb listy
papežské) přines, aby všickni biskupové i
kněží při službě Boží jich jazyku používali. A tu
pobyv mezi nimi krátký čas, obrátil se k
Svatobojovi, synu Svatoplukovu, králi Moravskému. Tu
král velmi rád jej uzřel a velikú
žádostí žádal jeho, aby s ním zuostal,
slibuje, že jemu chce rád jako otci svému
duchovnímu poddán býti. Strachota, uznav jeho
býti slušnú žádost, pověděl, že chce s
ním rád zuostati. I byl jest všecken lid ten
Moravský vděčen příští Strachoty biskupa,
muže svatého, a biskup velikú milostí byl k tomu
lidu nakloněn. I byl jest tu jako puol léta, slovem Božím
králi i všem jiným svátostmi
velebnými posluhuje.
Král ten mladý a velmi plachý, maje věku
svého dvadcet a čtyři, divné a vymyšlené
neřády provozoval: proti P. Bohu a řádu
křesťanskému rozličná rauhaní činil, lidem
také duchovním neobyčejné posměchy a sirotkuom
křivdy. A na to všecko vedli jej někteří pohané,
služebníci jeho. I přihodilo se den sv. Petra a Pavla
apoštoluov, že král opustiv službu Boží,
umínil s svými služebníky na lov jeti do lesa
jednoho, kterémuž Křečín říkají, a biskupu
rozkázal, aby mše sv. neslaužil, až se on zase s lovu
navrátí.
I očekával biskup jeho navrácení až do poledne a
rozváživ, že práva duchovní ukazují, že
žádná mše nemá býti po poledni
slúžena, i přistúpil k oltáři a král velmi
dlúho prodléval, tak že již biskup těla Božího
pozdvihoval. Toť král přijel a oznámeno jemu, že biskup
mši dokonává a jeho přikázání
že nevyplnil a krále pána svého nečekal. Těmi
řečmi pohnut sa, král hned na svém koni do kostela
vskočil a v trúby lovecké trúbiti kázal a
jiní za ním též do kostela na koních
běžali. Tu byl hřmot a křik veliký, trúbení, psuov
štěkání v tom kostele. A král sskočiv s
koně, vytrhl meč, chtě biskupa tu u oltáře zamordovati.
Služebníci (a neb dvořané) rychle s koní
ssedavše, jej chytili, toho jemu nedadúce učiniti,
však s velikú těžkostí
přílišným jeho hněvem jej od toho skutku odvedli.
Když pak byl král do svého příbytku uveden, poslal
hned k biskupu jemu přikazuje, aby více před jeho oči nechodil.
I učinil tak biskup a hned šel z toho kostela i z města
upřímo k Bořivojovi, knížeti Českému. A tu slovo
Boží káže, víru sv. křesťanskú rozmnožoval
a lidu Českého mnoho pokřtil. Po některém pak času, dav
knížeti i lidu Českému požehnání, toho na
P. Bohu snažně žádaje, aby bylo Svatobojovi
království odjato a do knížetství
Českého přeneseno, do Říma se obrátil a tu před
najvyžším biskupem křesťanským svú
příhodu oznámil.
Biskup Římský krále Moravského k sobě
obeslal, kterýž jedno i druhé potupil, přijeti nechtěl.
Papež pro tu nepoddanost a domu Božího i řádu
duchovního neuctivost dal kladbu na krále,
přikázav osobám duchovním, aby žádná
mše před králem nebyla slaužena. Kněží a
žáci na větším díle obrátili se z
Moravy do Čech a v Moravě zuostal lid neučený a
hlúpý bez služby Boží. Poznavše
okolní národové, že král Moravský
jest v zlořečení a skrze to že jemu P. Bůh žádného
štěstí ani prospěchu nedá, vojensky naň a na lid
jeho táhli Uhři, Poláci, Němci i Čechové a hanebně
zemi jeho Moravskú hubili a plundrovali.