Svatá cesta z Prahy do Staré Boleslavi
10. Kladská kaple
Modlitby
Vesel se královno kladská!
Matko
přemilá / a vždycky blahoslavená Panno Maria / jenž jsi se v
svém milostném kladském obrazu / od Arnošta
tehdáž mládenečka (který potom byl první
arcibiskup pražský) odvrátila / a když zkroušeně
svých hříchů litoval / zase jsi se k němu obrátila:
prosím tebe skrze hojnost těch milostí / jimiž tě Bůh
nebeský obdařil / když jsi jeho jednorozeného syna v
svém panenském životě počala / neodvracuj své
tváře ode mne pro hříchy mé: nýbrž obrať ke
mně své milosrdné oči / ve všech mých
potřebách / nyní / i v hodinu mé smrti. Čehož k
vyžádání / a k tvé cti říkám:
Zdrávas Maria.
Sv.
Václave / jenž z horlivé žádosti spasení
lidských duší / skupovával jsi malé
dítky od pohanských rodičů / zvláště okolo
hodův Božích velikonočních a letničních: a potom jsi je křtíti / a po
křesťansku vychovati dával: prosím tebe / smiluj
se také nad zavedenými dušemi / které v
Čechách a okolních krajinách ještě v
bludech kacířských vězí / a skrze svou mocnou u
Pána Boha přímluvu / dopomoz jim / i nám všem k
věčnému spasení. Amen.
Modlitby v Tannerově knize česky, německy a latinsky.
Pozn.:
Vidění arcibiskupa Arnošta z Pardubic popisuje Hájkova kronika u roku 1364 takto:
"Arnošt nikomu nesvěřil
zjevení, jehož se dostalo jemu, až v poslední hodině
své, když v Roudnici na smrtelném loži leže před
kapitolou Svatovítskou toto vyznání učinil:
„Známo činím všem
psaním tímto, kdož čísti budú, a nebo
čtúce slyšeti: že já Arnošt, arcibiskup
první sv. Pražského kostela, mezi
hříšnými nejvyšší, ne v noci
ale ve dne, ne súkromí ani tajně, ale když jsem s
jinými stál zjevně, nenmieje, anebo ve snách, ale
jsa zdravého rozumu a bedliv, dole psaný div
hrozný, a mé mysli horký velmi, takový
viděl jsem. Když jsem v Kladště byl ve škole,
kteráž náleží ke kostelu farnímu,
kterýž křižovníci špitální sv. Jana
zpravují. Tu některý den, za to mám, že bylo v
sobotu, když jsem byl při nešpoře stoje mezi jinými
žáčky v kůru až do skonání nešpora,
prostřed „Magnificat“, nebo po samém
nešpoře, když Antifona: Salve Regina, aneb jiná o Panně
Marii zpívána byla, toho se nemohu dobře
upamatovati. Událo se mi pohleděti na obraz Panny Marie,
kterýž stál na velkém oltáři; tuť hned
rychle tvář obrazu velebné Panny Marie, Matky Boží
velmi hněvivě se ode mne odvrátila, a tak zadkem neb hřbetem ten
obraz se ke mně obrátil. Toho jsem já se velmi ulekl, a
změnil jsem se na své mysli, a stál jsem jako
omámený, a velikým příliš strachem
jsa poražen, tak jako bych měl tu hned konec života vzíti, ale
že to dlúho netrvalo, sám některak se k sobě
navrátiv, a upamatovav se, hrozno mi bylo, na zadní
stranu toho obrazu patřiti, kterýž mi se zdál
zamazaný, plesnivý a zedraný, ješto
té ohyzdy nemohu vymluviti. A jsa v tom zármutku a v
hořkosti mysli, s velikým strachem pozdvihl jsem svých
očí k nebi, a počal jsem té blahoslavené Panny pro
milost Syna jejího prositi, aby se ráčila nade mnú
slitovati, a obličej svůj ke mně obrátiti. A v tom
zármutku a v té tesknosti modle se, přišlo mi na
mysl, abych pozdvihna očí pohleděl na obraz Syna jejího
Pána Ježíše, kteréhož chovala na
svých rukou. Chtě viděti, zda-li jest se také ode mne
odvrátil. I uzřel jsem, že se ode mne maličko odvrátil,
tak jako by se na mne jeho svatá milost ohlédal. I padlo
mi na srdce nějaké potěšení, a tak jsem před se
ustavičně trval v modlitbě mé, kterúž jsem činil k
té slavné Panně prose, aby také ráčila
tvář svú ke mně obrátiti. A když jsem v té
modlitbě dlúhu trval chvílí, tak znenáhla,
a jako s nějakú nelibostí svůj obličej zase ke mně
obrátila, v té tvářnosti, jak jsem ji prve, než se
na mne rozhněvala, vídal. To když se stalo, vzdechl jsem k
Pánu Bohu, a poděkování jsem učinil
té velebné Panně, a vykonav
zpívání s jinými žáčky,
žádnému jsem nic o tom zázraku, kterýž jsem
viděl, nepověděl pro veliký stud, boje se, abych tak
hříšný od nich nebyl seznán, neb jsem se
zevnitř dobrý ukazoval, ale vnitř jsem vždycky
přehříšný byl až dosavad, až do této
mé poslední hodiny. Tu po takovém hrozném
divu po několika měsících šel jsem z Kladska do
Broumova, odtud tři míle, a tu jsem dráhně časův pobyl,
nevzav odpuštění, ani jaké poctivosti učiniv
témuž znamení a obrazu na místě
blahoslavené Panny Marie, Rodičky Boží. Odtud potom
šel jsem do Prahy a na to do Říma, a tak dokavadž
jsem byl v světském stavu a dřív než jsem kterého
došel svěcení, byl jsem velmi rozpustilý a
lehkomyslný, aniž jsem dbal na ten div hrozný
vzpomemouti, a to trvalo mnoho let."
O.A.M.D.G.