Svatá cesta z Prahy do Staré Boleslavi
9. Jičínská kaple
Modlitby
Vesel se královno jičínská!
Matko
neposkvrněná /
a má milá orodovnice / Panno Maria / v jejímž
obrazu z ruské země přineseném do Čech / předobrý
Bůh
nábožným lidem v Jičíně prokazovává
mnohá dobrodiní: poníženě tebe skrze to
přeslavné andělské zvěstování /
kterýmž tobě zvěstováno jest / že máš
matkou
Boží býti / prosím / rač mi vyprositi / aby
duše má ode všech poskvrn jakýchkoli
hříchů dokonce očištěna byla / a toho zasloužila /
aby jí po vyjití z tohoto smrtelného těla /
zvěstováno
bylo / že má vjíti do radosti Pána svého.
Čehož k vyžádání a k tvé cti
říkám: Zdrávas Maria.
Sv. Václave pro tu lásku / kterous miloval svatou Lidmilu od
Drahomíry skrze vyslané vražedníky na Tetíně ukrutně usmrcenou / kteráž
však předzvěděvši prorockým duchem svou smrt / skrze církevní svátosti
náležitě se k ní přihotovila: vypros nám tu milost / ať prve neumřeme /
leč se náležitě k smrti připravíme skrze náležité přijetí posledních
svátostí. Amen.
Modlitby v Tannerově knize česky, německy a latinsky.
Václav Hájek z Libočan píše:
L. 920. Ta
ukrutná Jezábel nikterakž se nechtěla upokojiti, ale
více zlého ke zlému přidávala, chtěci svuoj
zlý úmysl zlým skutkem vykonati. Dne jednoho
povolavši k sobě tajně svých dvú
služebníkuov vlastních, bratruov Tumana a Kumana, jenž
byli znamenití, jímž někteří Sviní hlavy
říkali (ti jsú nosili za znamení sviní
hlavu proto, neb jsú byli z rodu Bivojova, kterýž byl
někdy před dvěma sty lety, totiž léta sedmistého
šestnáctého, divokú svini za uši
lapiv na Vyšehrad přinesl), jích žádala, aby na
Tetín jeli a pod zpuosobem přátelství a jako by
chtěli Tetín hrad a město, kteréž někdy jích
předkové držali, ohledati, Lidmilu švekruši
její aby, jakž budau moci, života zbavili, za to že jim
veliké dary dáti chce. Oni jsúce pohané
daruov žádostiví, slíbili to učiniti. A když tam
nemeškajíce přijeli, ano slunce z hory vycházelo,
Lidmila duchem Božim, že jsú to nepřátelé
její, poznala; rychle povolavši svého
starého a věrného kaplana, kněze Pavla, žádala ho,
aby v kaple sv. Michala archanděla sv. mši slúžil. A tu
se hned P. Bohu před svým kaplanem hříchuov svých
vyznávala a při té oběti, kterouž kněz P. Bohu obětoval,
ona svú duši pánu svému, Kristu
Ježíši, poručila a po vykonání té
oběti na cestu života věčného se strojeci, tělo a krev P.
Ježíše z rukau svého kaplana přijímala a
zpravivši věci duchovní, oběd slavný
rozkázala připraviti a své vrahy s sebau za stuol
posadivši, přátelsky s nimi rozmlúvajíc,
jím posluhovala.
Když se oběd dokonal, vší své kázala
zavolati čeledi a každému jeho službu zaplatila a každého
zvlášť objavši políbila a spolu se
všemi rozžehnavši, do svého odešla
příbytku a P. Bohu se s velikým
náboženstvím modlila. Času pak nočního na
svém položivši se loži, modliti se nepřestávala.
Toť Tuman a Kuman, krevní nájemníci,
znamenavše, v kterém příbytku cná kněžna
odpočinutí své mívá, přišli a
dvéře na ní vyrazili. Jímžto ona řekla:
"Bratří milí, proč s takovau prchlivostí jste
přišli? Však já prvé než Drahomíra
sem vám dary veliké dávala a jako milé syny
jsem vás na mém dvoře vychovala." A oni potupivše
slova pokojná, s lože jejího sú ji zstáhli.
K nimžto ona řekla: "Prosím vás, maličko počkajte, až
já svú modlitbu dokonám." Dokonavši řekla:
"O milí synové, prosím vás,
nezabíjejte mne tak hanebně, abyšte mne měli oběsiti, ale
líbíli se vám, setněte mi hlavu, ať já
svú také krev vylém pro milého P.
Ježíše, jako on pro mne hříšnú
ženu." Oni toho učiniti nechtěli, ale zavití její na
jejím hrdle zavázavše, po komoře ji
vláčeli; na kterémž ona kamenu klekati před ložem obyčej
měla, tu jí přivlekše, hlavau její o ten kamen
bili, až krvavé krůpě skákaly, kteréž na tom
kamenu až do dnešního dne zůstaly; kdo by tomu nechtěl
věřiti, muož to každzý tu na Tetíně svými opatřiti
očima. Křesťané pak někteří z čeledi její,
zvláště Pavel kaplan, tělo její na krchově při
kostele sv. panny Kateřiny do truhly vloživše, s velikým
náboženstvím a pláčem pohřebili. Tuman a Kuman,
přijevše do Prahy, oznámili Drahomíře smrt
svekruše její milé sv. Lidmily, kteráž to
slyšeci velmi se zradovala a těm nájemným
mordéřuom stříbra i zlata mnoho dala.
O.A.M.D.G.