O Svaté cestě z Prahy do Staré Boleslavi
Svatá cesta z Prahy do
Staré Boleslavě / k nejdůstojnější rodičce
Boží Panně Marii / čtyřidcíti a čtyrmi
krásnými stavuňky / podle počtu litanie
lauretánské titulů / jejími obrazy v
Čechách slavnějšími ozdobená: ale před
tím dávno sv. milého Václava / dědice
českého na smrt odjezdem / a potom těla přenesením
posvěcená: nyní také malováním
života / a zázraků jeho okrášlená. S
dovolením a schválením vrchnosti.
Pobožný čtenáři.
Věděti sluší / že po té sv. cestě sv. Vojtěch k
hrobu sv. milého Václava sám putovával /
ano i duchovní bratry své (z kterýchž potom pět
mučedlnické koruny v Polště dosáhlo) tam na paut
odsílával. Tak také sv. Prokop / i jiní v
Čechách svatí / jako i nábožní
císařové / králové / knížata /
biskupové / a jiní vzácní lidé tuž
cestu pobožným svým putováním posvětili.
Ano i z kroniky Hájkové se vyrozuměti může / že ta cesta
některých křestianských kněží / mučedlnickou
krví jest pokropená. Protož aby táž svatá
cesta tím s větším ziskem duchovním
vykonána byla / kladou se v knížce této modlitby /
které by každý dobrý křestian podlé
své vůle / a příležitosti mohl při každém stavuňku
vykonati. Každý pak stavuňk jest jeden od druhého
vzdáli dýlky mostu pražského.
(začátek knížky Jana Tannera)
Úvodní text cyklopouti.
Prahu a Starou Boleslav
navždy spojil hlavní patron české země, svatý
Václav. V předvečer své smrti putuje z Prahy do
Staré Boleslavi (r. 935), aby poté, co získá korunu
mučednictví, bylo jeho tělo slavně převezeno zpět ze
Staré Boleslavi do Prahy (r. 938).
Kult sv. Václava velmi posílil Karel IV., který
kromě toho, že putoval s arcibiskupem Arnoštem z Pardubic do
Staré Boleslavi (1351), sám napsal legendu o sv. Václavu
a symbolicky předal českou korunu a správu země do jeho rukou.
Dodnes můžeme obdivovat jím vybudovanou svatováclavskou kapli, v jejímž
patře jsou uchovávány korunovační klenoty.
Druhý staroboleslavský kult se týká
kovového reliéfu Madony s Ježíškem,
který dle legendy daroval sv. Metoděj sv. Ludmile při
jejím křtu. Reliéf pak sv. Václav nosil na
prsou. Po jeho vraždě sňal bl. Podiven reliéf z jeho krku a
ukryl jej v zemi. Kolem roku 1160 reliéf náhodou vyoral
rolník, předal jej kapitule a tím začala staroboleslavská
mariánská poutní tradice. V roce 1609 byl
reliéf nazván Palladiem, tj. ochranným obrazem
českých zemí. Můžeme se mu poklonit v kostele Panny Marie.
Pouto mezi Prahou a Starou Boleslaví bylo v druhé polovině 17. století
podtrženo vybudováním tzv. Svaté cesty (Via
sancta), tedy vystavěním čtyřiačtyřiceti kapliček, které
lemovaly tehdejší cestu mezi oběma městy. Pravda, tato
cesta nevede přesně místy, kudy putoval kníže
svatý Václav, to jí ovšem
neubírá na symbolice ani významu.
Svatá cesta začínala u pražské
Poříčské brány a končila u mostu přes Labe do
Staré Boleslavi. Zmíněných 44 kapliček bylo
stylizováno vpravdě barokně: obraz ve výklenku byl
rozdělen na dvě části. V horním oblouku byla zobrazena
vždy madona podle poutního místa, které dalo kapli
název. (Poutní místa, jimž byly kaple zasvěceny,
byla seřazena pěkně podle abecedy - od kaple Aitlické až po
kapli Zbraslavskou.) V dolní, větší části
byl výjev ze života svatého Václava. Nahoře v
oblouku byla napsána loretánská invokace.
(Loretánská litanie měla právě čtyřiačtyřicet
invokací.) Na levé vnitřní stěně byla
napsána mariánská modlitba a na pravé stěně
modlitba svatováclavská. V nice byl ještě erb a
jméno donátora.
Svatá cesta tak spojila kult mariánský i
svatováclavský.
O vybudování Svaté cesty se zasloužili pražští jezuité, mezi
nimiž vynikl Jan Tanner. Ten také vydal publikaci, v níž
je každá kaplička přesně zdokumentována, takže dnes
přesně víme, jak která kaplička byla vyzdobena (bohužel
nevíme vždy, kde přesně stála).
V roce 2019 začal spolek Via Sancta Mariana
tradici každoroční silvestrovské pouti z Prahy do
Staré Boleslavi, kde je o půlnoci sloužena mše
svatá. Spolek umístil na místa, kde původně
stály kaple, dřevěné kříže. (Ne úplně
správně, ale to je vedlejší.)
O.A.M.D.G.